Po několika měsících příprav se podařilo zrealizovat profesní odbornou stáž třech žáků naší školy do poboček AGC v Belgii. Jde vesměs o žáky, kteří se účastní stipendijního programu Střední školy AGC. Jsou ve svém studiu mateřskou firmou všemožně podporováni. Za to po ukončení studia nastoupí do AGC jako zaměstnanci. A kdo v dnešní složité době může říci, že má jisté a zaručené pracovní místo?
Stáž má umožnit studentům rozvoj profesních dovedností a pracovních kompetencí. Dále získají přehled o struktuře firmy AGC na mezinárodní úrovni, protože AGC mezinárodní firma prostě je. V neposlední řadě posílí své jazykové kompetence a schopnosti v praktickém použití cizího jazyka, protože veškeré aktivity na stáži probíhají výhradně v Angličtině.
Každá cesta začíná prvním krokem a nejinak naše cesta do Belgie. V době, kdy většina žáků naší školy ještě spí (a nebo možná ještě nespí :-) ) - řeč je o neděli 2. února před šestou hodinou ranní, se tři žáci naší školy, konkrétně Zdeněk Andrle, Jaroslav Záruba (oba ze třídy IT3) a Václav Michal (ze třídy IT4) sešli s doprovázejícím učitelem (Ing. Stanislav Jakoubek) před budovou školy.
Bez dlouhého otálení jsme naložili veškeré své batožiny a vyrazili autem na studijní stáž do Belgie. Cesta ubíhala v naprosté pohodě a tak můžeme nahlásit, že do 850 kilometrů vzdáleného města Gosselies, kde jsme ubytovaní v hotelu Aero 44, jsme dorazili zhruba ve 14:30. I vlastní ubytování proběhlo bez nejmenšího problému, takže vše je tak, jak má být.
Oficiální nabitý program začne hned zítra. O jeho průběhu budeme na stránkách školy pravidelně informovat.
Dnes začal vlastní program stáže. Tedy – den začíná v 8 hodin chutnou snídaní v hotelu :-). Po tomto vydařeném začátku jsme vyrazili na první oficiální část našeho nabitého programu, jíž byla návštěva Technovation Centre AGC, které se nachází nějakých 10 minut pěšky od našeho hotelu.
Do Centra jsme dorazili před desátou hodinou, tedy včas na to, aby se nás ujal pan Pierre Detry a ukázal nám vše, co ukázat šlo. Při vstupu jsme museli podepsat, že nic z toho, co uvidíme, nebudeme fotit ani natáčet. V době průmyslových špionáží se jedná o opatření bohužel nezbytné.
Nejprve jsme se pohodlně usadili v jedné z několika zasedacích místností. Pan Detry začal prezentací o AGC obecně a pak konkrétně o struktuře a činnosti Technovation Centra. Prezentace byla doprovázena různými zajímavými videi o aplikacích skel z rodiny AGC. Na mě osobně nejvíce zapůsobilo video, na kterém se tenoučkému sklu po dopadu čtyřkilového kladiva z výšky stalo … no právě, že vůbec nic! Ano, i takové věci sklářští mágové v AGC umí vyrobit.
Po tomto "teoretickém" úvodu jsme přešli do sálu, kde byly instalovány ukázky umu práce se sklem. Nejde vyjmenovat všechno, kolik toho bylo (a fotit se nesmělo…). Tak jen namátkou – samotmavnoucí skla pro budovy v závislosti na množství dopadajícího světla. Ale ne jen tak trochu ztmavnutí, ale od čirého skla po úplně černé. Nebo téměř neviditelné sklo – sklo tak málo reflexivní, že když o něm nevíte, vrazíte do něj. A nebo třeba sklo s integrovanou anténou a dalšími senzory pro automobilový průmysl. Pochopitelně neviditelnými. A co byste řekli reproduktoru, jehož membrána je ze skla? Nejen že hraje, ale lze ho i libovolně podbarvit. Případně tenká tabule skla ohebná a pružná, jako by byla z plastu – velmi působivé. Viděli jste někdy na válec namotanou fólii? Jistě ano. A i v případě, že ta "fólie" je sklo o tloušťce 0,1 mm? My měli to štěstí, že ano.
Po opuštění tohoto "showroomu" nás pan Detry protáhl jednotlivými úseky Technovation Centra. Viděli jsme místnost s lasery, místnost s chemikáliemi, zařízení pro mechanické zkoušky oken či čelních skel do aut. A mnoho dalšího, věřte nám. Pokud na světě existuje místo, kde lze vidět věci ohledně skla, které ještě v oficiálně k vidění nikde nejsou, tak Technovation Centre je přesně to místo, kde na vás dýchne … budoucnost.
Poté jsme se vrátili zpět do zasedací místnosti, kde nás čekal oběd ve formě nemalého množství baget a nápojů. Při obědě a po něm jsme ještě diskutovali s panem Detrym a pak už jsme se jen rozloučili s přáním a s vizí, že se za rok opět potkáme.
Po návratu na hotel jsme si naordinovali chvíli odpočinek. Ono se to nezdá, ale po čtyřhodinové exkurzi plné nových informací a pochopitelně výhradně angličtiny, je trocha odpočinku na místě. A pak jsme vyrazili pěšky do nákupního centra v Gosselies, které není úplně blízko. Trocha pohybu přišla vhod.
Po dnešku rozhodně víme, že sklo není "jen sklo". Je za tím spousta fyziky, chemie, elektroniky, logistiky, a především invence pracovníků AGC…. Sklo je zkrátka opravdu velmi komplexní věc. A považujeme si za čest, že jsme to mohli vidět na vlastní oči.
Tak máme před sebou další nabitý den stáže. Dnes nás okolnosti přiměly vstávat o něco dřív, než předchozí den. Program nás čekal již v 9 hodin ráno v pobočce AGC v městě Fleurus, kam bylo třeba se dopravit autem. A to byly ty okolnosti, kvůli kterým jsme posnídali již v 7 hodin ráno. Pochopitelně dobře a vydatně.
Na místo jsme dorazili v pohodě a včas. Jen odbočím – takovou koncentraci kruhových objezdů potkáte málokde … . Bez navigace, která vám řekne, že na kruhovém objezdu se vydejte třetím výjezdem a na kruhovém objezdu za dalších 200 metrů výjezdem druhým bychom asi kroužili ještě teď. A moc si nevymýšlím…
Po dojezdu a zaparkování a nafasování nutných reflexních vest nás přivítala paní Isabelle Warlop. Po krátkém uvítání nás předala panu Simonovi Bodsonovi, procesnímu inženýrovi v AGC Fleurus. Ten nás zavedl do zasedací místnosti. Jak je obvyklé – shlédli jsme prezentaci o činnosti pobočky AGC. Poté nám byla zapůjčena bezpečnostní obuv a vyrazili jsme do provozu. Viděli jsme celou řadu činností v preprocesingu i v postprocesingu výroby skel do automobilů. Měli jsme možnost srovnat provoz v Fleurus a v "našich" Chudeřicích.
Po exkurzi jsme se vrátili do zasedací místnosti, kde (mimo tradičního sendvičového oběda) proběhla diskuse o právě ukončené exkurzi. Rovněž byli naši studenti podrobně vyzpovídáni ohledně jejich dalších pracovních vizí ve společnosti AGC. A poté přišlo loučení – a opět s přáním se za rok zase v rámci stáže vidět.
Při cestě na hotel jsme diskutovali otázku, jestli jsou studenti schopni souvisle anglicky mluvit o své práci. Ne třeba mluvnicky dokonale, ale prostě mluvit. A pokud ne, co s tím? Protože přesně toto jsme zažili – ať jsme se v AGC potkali s kýmkoliv, byl toho schopen. Jistě je to námět k zamyšlení. Některé dovednosti jsou zkrátka považovány za standard a tak to je. A to považuji za jeden z hlavních (zdaleka ne jediný) přínosů dnešního programu odborné stáže.
Oficiální program naší stáže v Belgii se nenápadně přehoupl do druhé poloviny. Psát o tom, že jsme ráno v půl osmé posnídali, to by bylo zbytečné opakování zřejmého, takže hned k programu dne.
V 10 hodin jsme byli očekáváni ve sklárně AGC ve městě Moustier. Vyrábí se zde čiré sklo, lakované sklo a sklo s pyrolitickými povlaky pro stavebnictví a automobilový průmysl.
Hned po našem příjezdu a po vybavení potřebných formalit na vrátnici jsme byli odvedeni do zasedací místnosti. Tam se nás po chvíli ujal pan Fabian Mariage. Po krátkém vzájemném představení jsme shlédli výborně připravenou prezentaci o závodu v Moustier. V prezentaci zazněly nejen obecné informace o sklárně, ale hlavně spousta technických a technologických informací o výrobě skla, o složení barevného skla a přísadách do něj, o průběhu výroby skla v pecích atd. O tuto prezentaci jistě požádám v elektronické formě – byla plná odborných anglických termínů a jsem přesvědčen, že tento "odborný slovník" může být i do budoucna ku prospěchu našich žáků, kteří budou vykonávat praxi ve společnosti AGC.
Po prezentaci jsme učinili za dost bezpečnosti práce – oblékli jsme slušivé helmy, brýle a vesty – a vyrazili jsme na prohlídku vlastního provozu. Začali jsme u výroby plochého skla – pomocí průhledů jsme mohli nahlédnout i do rozžhavených pecí. Jestli existuje nějaké peklo, musí vypadat takhle. Navštívili jsme i řídící a kontrolní místnost, kde je proces kontrolován pomocí kamer umístěných přímo v pecích. Viděli jsme tam stěnu plnou obrazovek s obrazy z těchto kamer. Velmi efektní byla další část, kde docházelo k řezání "nekonečného" pásu plochého skla na potřebné rozměry. Poté jsme shlédli laminovací linku a nakonec jsme nahlédli do zákulisí přípravy skleněných tabulí pro transport. A to jak pro kamionovou dopravu, tak i pro dopravu lodní. Protože díky nedaleké protékající řece Sambre lze relativně jednoduše připravit sklo pro transport do celého světa.
Po návratu do zasedací místnosti následovala debata o exkurzi. Je potěšitelné, že jsme se zatím všude ze strany pracovníků AGC setkali se zájmem o naše studenty a o jejich další profesní směřování ve společnosti AGC. Doufáme, že je tento zájem dobrý základ pro další spolupráci a pro pokračování odborných stáží i v příštích letech.
Exkurze byla opět perfektně připravena a naši stážisté mají další užitečné zkušenosti s výrobou a provozem ve firmě AGC. Za to patří AGC náš velký a upřímný dík.
Dnes máme před sebou poslední oficiální část programu naší stáže v AGC v Belgii. A tou je návštěva IT centra AGC – LLN IT ve městě Louvain-la-Neuve. Po půl desáté přijíždíme na místo. Zaparkujeme, na recepci vyřídíme požadované vstupní procedury a po chvíli si nás vyzvedl pan Benjamin Léonard, vedoucí IT týmu.
Odvedl nás do zasedací místnosti, kde jsme se přivítali, představili a pak následovala smršť odborných prezentací od něj a od dalších jeho spolupracovníků. Prezentace byly většinou věnovány centrálnímu online sběru dat z výroby plochého skla. Zejména o vadách, jejich klasifikaci a o tom, jak rychle řešit vzniklé problémy, jak efektivně vyřazovat vadné kusy skla atd. Použitý systém šetří obrovské tisíce Eur každý rok a to už je částka, pro kterou se vyplatí hledat řešení, jak ji ušetřit. V prezentacích hovořili odborníci na jednotlivé části celého tohoto IT řetězu. Byly řeč o celkové architektuře systému, o sběru dat např. pomocí IoT (Internet of Things), o vytvářené databázi, o programových prostředcích (mimo jiné databázi na základě Postgre SQL; zmíněno bylo, že část aplikace je programována v jazyce Python) a spousta dalších podrobností. Kdyby nic jiného, pro naše ajťáky je nepochybně důležité vědět, že na opravdu velkých projektech se podílí celá řada IT specialistů na různé oblasti a pokud se v nějaké IT oblasti sami stanou opravdovými odborníky, budou na trhu práce (a pochopitelně v samotné společnosti AGC) velmi žádaní. Což vyplynulo i z rozhovoru se studenty - opět jsme cítili zájem ze strany AGC o naše stážisty a jejich další studijní a profesní směřování.
Poslední hodina byla věnována prezentaci Dr. Diepa, mimochodem prezentačního šoumena v tom nejlepším smyslu slova, na téma umělá inteligence (AI – Artifical Intelligence). Ve své prezentaci vysvětlil ve stručnosti, o co vlastně jde. A pak na několika ekonomických příkladech z oblasti prodeje a z technologie ve sklářském průmyslu předvedl aplikace umělé inteligence – porovnal úspěšnost řešení daných příkladů člověkem a správně natrénovanou AI. I tato oblast IT je ve společnosti AGC podporovaná a je to další námět k zamyšlení o dalším odborném směřování našich studentů.
A pak bylo 14 hodin a my museli rychle opustit zasedací místnost, protože na chodbě před ní se již houfovali zaměstnanci AGC – od 14:00 měli nějakou poradu. V AGC vládne vražedné pracovní tempo a zkrátka není čas ztrácet čas :-).
Než jsme se nadáli, je to tady - poslední den našeho pobytu v Belgii. Tento den byl od počátku plánován pro celodenní výlet. A celodenní znamená opravdu celodenní. Po snídani jsme naskočili do auta a naše cesta mohla začít.
Jako první (a logický) cíl naší cesty jsme zvolili Brusel. Vlastní cesta proběhla, no, jako cesta do jakéhokoliv hlavního města ve všední den dopoledne. Čím jste blíž, tím hustější je doprava a když už jste na místě, řešíte parkování. Útočiště našemu autu nakonec poskytlo čtvrté patro (počítáno odshora) osmipatrového podzemního parkoviště blízko centra.
První naše kroky vedly na náměstí Grand-Place. Dominantou náměstí je gotická radnice z 15. století s věží vysokou 96 metrů. Na náměstí se nachází i celá řada dalších turistických lákadel. Mimo jiné Muzeum Belgického piva, což našince obzvláště potěší. Po prohlídce náměstí jsme se vydali zhruba 300 metrů na roh ulic Rue de l'Etuve a Rue des Grands Carmes, kde jsme i přes davy turistů viděli jednu z turistických ikon Bruselu - kašnu s bronzovou, 61 cm vysokou, sochou Manneken Pis (Čůrajícího chlapečka).
Další z mnoha míst, která jsme v okolí centra Bruselu navštívili, byl kostel Panny Marie vítězství v Sablonu. Tento kostel je považován za jeden ze skvostů gotické architektury v Bruselu. Kostel jsme si prohlédli i zevnitř. A bez ohledu na zaměření každého člověka - monumentalita stavby na vás udělá obrovský dojem.
Nebudu zde vyjmenovávat další pamětihodnosti centra Bruselu a přemístíme se dál - v čase i v místě. Zkrátka - když jsme se nabažili centra Bruselu a stihli se ještě podívat do výrobny Belgických pralinek a čokolády (tímto virtuálně zdravíme tu k fotografování ochotnou slečnu, ačkoliv si to asi nikdy nepřečte a fotku s našimi žáky neuvidí), přejeli jsme k další dominantě a symbolu města Brusel - ke známému Atomiu. Stavba je tvořena devíti velkými koulemi o průměru 18 m uspořádanými do tvaru krychle o hraně 29 metrů. Koule jsou spojeny dvaceti chodbami o průměru 3 m. Diagonální chodby jsou 23 m dlouhé a mají průměr 3,30 m. Stavba je vysoká 102 m a váží 2400 tun. Stavba je opravdu monumentální a z trochou nadsázky ji lze považovat za moderní chrám vědy a pokroku. A to přesto, že již také stojí víc než 60 let.
Pak jsme opět nasedli do auta a vyrazili navštívit město Bruggy, které bývá nazýváno Benátkami severu. Důvod? I Bruggy jsou protkány sítí kanálů, po kterých se lze dopravovat na lodích. Mimo této atrakce lze doporučit návštěvu historického centra, kde nespornou dominantou náměstí je věž Belfired. Přítomnost veřejně přístupných starobylých a turisticky atraktivních kostelů a bazilik netřeba extra zmiňovat - je třeba je navštívit. Což jsme udělali.
Sice se už zvolna chýlilo k večeru, náš program ovšem ještě nekončil - využili jsme toho, že Belgie je přímořský stát. A jelikož jsme už byli docela blízko moři, nějakých 20 kilometrů, nenechali jsme si ujít příležitost se na něj podívat. Takže další přesun autem a pak jen liduprázdné pláže, hodně (ale fakt hodně) studené moře - což se v únoru dá tak nějak očekávat.
A protože v tu chvíli byla již tma, nezbývalo, než nasednout do auta a vyrazit zpátky do hotelu, kam jsme unavení, ale plni zážitků, dorazili po deváté hodině večer.
Jako každá cesta začíná logicky prvním krokem, stejně logicky končí tím posledním. Přišla sobota, den našeho odjezdu. Snídaně v hotelu byla vydávána od 6:30 a to byl také čas, kdy jsme na ni vyrazili. Pak jsme rychle naházeli batožiny do auta a v 7:20 jsme již byli na cestě k domovu.
Cesta probíhala bez problémů. Účastníci byli vyloženi u svých domovů a naši misi lze, alespoň z tohoto pohledu, považovat po sedmi dnech (včetně dopravy) a 2 300 najetých kilometrech za ukončenou.